Cora byla od malička tvrdohlavá (je to přece hlavní znak bullteriérů)

Dohodli jsem se na dvou pravidlech, které se ZA ŽÁDNÝCH OKOLNOSTÍ neporuší.

1. NEBUDE SPÁT V POSTELI
2. NEBUDE DOSTÁVAT "OD STOLU"

První pravidlo se porušilo za necelý rok.
Cora se totiž rozhodla, že v posteli spát prostě bude a hotovo.
V noci nenápadně lezla do postele a když jsme se nevzbudili, lehla si mezi nás na polštář. To jí bohužel většinou prozradilo. Nevšimli jsme si jí hned, ale po určité době si chrápajícího bullteriéra všimne asi každý (obzvlášť pokud si na vás ještě drze položí hlavu). A tak putovala (k její velké nelibosti) zase na zem.

Ráno zvolila jinou taktiku. Každý den kolem šesté hodiny na nás začala skákat a škubat vlasy. Nešlo tomu nijak zabránit. Jediné, co v tu chvíli člověk mohl dělat, bylo dávat ji v polospánku pořád na zem. Dělala to vždy na pravé straně postele, takže jsme si strany střídali, aby netrpěl pořád jenom jeden.

Párkrát jsme se v ložnici zavřeli. Aby se to moc často neopakovalo, "vymyslela" výborné opatření. Když jsme ji zavřeli, tak šla a rozkousala to nejcennější a nejdražší co našla (nějak na to měla nos).

Za necelý rok mi došla trpělivost a když Cora nenápadně vlezla do postele, nechala jsem ji být. Od té doby je ZÁZRAČNÝ KLID. Žádné škubání vlasů, kňourání, ... Prostě spokojenost na obou stranách (i když Cora měla radost mnohem větší než my).