Cora je velice přátelská fenka a to jak k lidem, tak k ostatním zvířatům (což u bulíka není pravidlem, hodně bulíků nesnese ostatní psy nebo zvířata). Ačkoliv je to už dospělá fena, chová se často při setkání s jiným psem jako štěně. Pokud jí chybí společnost tak hodně trpí. Je to znát hlavně když si dlouho nehrála s jiným psem. Je jak utržená ze řetězu, skáče po něm, lítá jak blázen a odmítá jít domů.

Tím jsme nakousli jeden problém (který platí pro všechny bulíky co znám) a to je paličatost. Hlavně v poslušnosti. Pokud po ní člověk něco chce, musí toho dosáhnout po dobrém. To znamená stálé odměňování piškotem, obrovskou pochvalou nebo prostě tím, že si s ní chvíli hraje (třeba s přetahovadlem). Když vidí, že máte z něčeho velkou radost, začne se rychle točit dokola kolem své osy a pokud je venku tak k tomu přidá běhání v kruzích (v trávě, v obilí,...). V jedné knížce jsem se dočetla, že se toto bláznivé točení a běhání v kruzích objevuje i u jiných zvířat (lišky). Pomáhá jim to při lovu kachny. Kachna takové chování u "lovce" nezná a tak ztratí ostražitost a zvíře ji potom snadněji uloví. Pro zajímavost některá plemena byla pro tuto vlastnost šlechtěna (Nova Skotia Dutch retriever). Takže Cora nás vlastně loví. "Loví" i naší kočku Kotíka, když jí za něco seseká. Někdy je to oprávněně, protože naše chromé prasátko na ní často dupne, někdy jí seseká jen tak preventivně. Cora na ní štěkne a začne se točit a kočka jí dá radši pokoj.

V některých knížkách se uvádí, že bullteriér je atlet, obratný a mrštný pes. Pro naší Coru to neplatí. Je chromá, pořád o něco zakopává, padá, neumí pořádně vlastně ani skákat. Pokud se někde objeví nějaká překážka tak čeká, až ji přeneseme anebo se pokusí skočit a ve většině případů zůstane viset na kmeni, zídce, ... s půlkou těla ve vzduchu a čumí jak tele. Po chvilce začne vydávat dost divné zvuky, něco jako kříženec prasete a krávy.

Mezi další vlastnosti naší Cory patří "povídání". Není to žádný tichý pejsek - často si "povídá" se psy venku za oknem - to je takové bufání, které nabírá na intenzitě a poté co Cora pejska přestane slyšet se začne zase postupně zklidňovat. Ke konci "rozhovoru" si povídá jen tak pro sebe a nakonec ji to přestane bavit. Moc zábavná je také televize. Když byla malá, štěkala na všechno i na lidi, postupně ale zjistila, že lidé tak zajímaví nejsou, protože jsou tam pořád. Ale koně, tygři, lvi, ptáci a hlavně ostatní pejsci jsou pro ní stále zajímavé a jakmile je na obrazovce uvidí, sleze z gauče a štěká. Fotka dvou bernských salašnických psů z kalendáře se jí taky moc líbila. Postavila se čelem ke kalendáři a začala si s fotkou "povídat". Pak taky různě vzdychá a funí, pro každou situaci má trošku jiný hlasový projev. Nebo její chrápání. Cora nechrápe jenom ve když spí, ale i když leží a kouká na nás. Má totiž věčně zabořený nos (v polštáři, v pelechu...) a tak se dusí.

Pak je to taky velký skrblík a žárlivec. Nechce se dělit o jídlo. Granule jí nevadí, ale pokud se jedná o piškot nebo nějakou jinou dobrůtku, je schopná se porvat. Se žárlivostí to byl dřív velký problém, protože jí vadilo, když jsme chtěli hladit naší kočku která tu byla o rok dřív. Začala na nás skákat a štěkat, až kočka radši sama odešla. Teď už kočku toleruje.

Takže Cora je moc milý pejsek, je to takový šašek, který nezkazí žádnou zábavu. Co mi na ní občas vadí je ta paličatost - vím, že se na ní nemůžu spolehnout pokud je bez vodítka. Pak taky její lenost, ale to není vlastnost, kterou by měl každý bulík. Většina bulíků chodí na procházky velice ráda.