Štěňata se rodí bezzubá. Mléčné řezáky a špičáky se začínají prořezávat v horní čelisti mezi 20. a 25. dnem, v dolní čelisti se objevují o několik dní později. Po řezácích a špičácích se prořezávají mléčné třeňáky (premoláry). Do čtyř týdnů stáří by štěně mělo mít všechny mléčné zuby. Stává se, že štěňatům nevyrostou všechny mléčné zuby. Neznamená to však, že nevyrostou ani všechny zuby trvalé. Mléčný chrup nemá vliv na vývoj trvalého chrupu a není tedy ani ukazatelem při odběru štěňat, že trvalý chrup bude plný. Výměna mléčných řezáků za trvalé probíhá ve 4. a 5. měsíci věku. V 5. až 6. se objevují trvalé špičáky. V této době se vyměňují i mléčné premoláry a dorůstají moláry (stoličky) M1, M2, M3. Někdy vedle vyrůstajícího trvalého špičáku zůstane i špičák mléčný, ten je třeba odborně odstranit. V 6. až 7. měsíci by měl mít pes již plný, trvalý chrup.

Mléčné zuby se zárodky trvalých zubů,

Mléčné zuby s vyšším vývojem zárodků trvalých zubů,

Mléčné zuby se zárodky trvalých zubů, u molárů již s vývojem trvalých mimo M3

Plný počet trvalých zubů.

Plný trvalý chrup jedné strany spodní čelisti. V každé polovině čelisti jsou 3 řezáky - číslují se od středu čelisti ke špičáku jako I1 (klíštky), I2 (středáky), I3 (krajáky). Špičák se označuje jako C (caniny). Stoličky se číslují od špičáku dozadu, a to první čtyři P1, P2, P3, P4 (premoláry - zuby třenovní čili třeňáky) a další tři M1, M2, M3 (moláry). Na každé straně dolní čelisti je tedy 11 zubů, tj. celkem v dolní čelisti 22 zubů. V horní čelisti je o M3 méně, tedy 20 zubů celkem.

Jak je patrno z obrázku obou čelistí, je ve spodní čelisti největším zubem stolička (molár) M1, zatímco v horní čelisti je to premolár P4. Molár M3 ve spodní čelisti je již nefunkční, neboť je mimo skus na poslední molár M2 v horní čelisti.

U psů se vyskytují jedinci, kterým některé zuby chybějí - tzv. OLIGODONCIE (Oligodoncie se vyskytuje i ve volné přírodě). Zuby jsou pro psa pracovním nástrojem - hlavně u loveckých plemen. Proto se u většiny plemen psů požaduje plnochrupost.

Naprostá většina chybějících zubů není vůbec v čelisti založena. V malém procentu lze rentgenologicky trvalý zub v čelisti prokázat. Ovšem skutečnost, že tento zub neprořezal (tj. nedorostl příslušné velikosti), je důkazem patologického vývoje zubu, který je nutno hodnotit jako chybějící.

Nejobtížnější je hodnocení chybějících zubů v důsledku vylomení nebo zlomení zubu. Důkazem této skutečnosti by mělo být vyjádření veterinárního lékaře, který se však může zodpovědně vyjádřit o vylomeném zubu jedině v tom případě, když majitel přijde k prohlídce do týdne po poranění psa. Pozornému majiteli psa by vylomení zubu nemělo uniknout, protože vylomení je velice bolestivé a je spojeno s krvácením z čelisti. Zbytek zlomeného zubu lze rentgenologicky prokázat kdykoli a z chovatelského hlediska bez rizika tolerovat. Vylomení zubu, kdy se lůžko zubu včetně enent. fraktury vyhojí, je rentgenologicky neprokazatelné.

Forma semknutí čelistí a zubů se nazývá skus. U většiny plemen je standardem předepsát skus nůžkový. Při tomto skusu při sevřených čelistech přiléhají řezáky dolní čelisti svým vnějším okrajem k vnitřnímu okraji horní čelisti. Špičáky dolní čelisti vystupují do štěrbiny mezi řezáky a špičáky horní čelisti.

Pokud je dotek horních a dolních řezáků přílišný (zvláště v těch případech, kdy dolní řezáky jsou v podélné ose poněkud více vychýleny dopředu), hovoříme o těsném nůžkovém skusu, který se všeobecně připouští jako skus nůžkový.

Pokud je mezera mezi horními a dolními řezáky 1 až 2 mm, hovoříme o volném nůžkovém skusu. Pomůckou pro určení tohoto skusu může být zápalka, která je 2 mm silná. Nůžkový skus dovoluje plné dosednutí všech ploch premolárů i molárů, takže funkce chrupu může být zcela fyziologická.

Pokud je svislá linie dolních řezáků na stejné úrovni jako u horních řezáků nebo u přílišného vychýlení dolních řezáků, dosedají kousací hrany obou řad na sebe a vzniká tzv. skus klešťový. Někteří zoologové považují tento skus za fyziologický, neboť pes používá řezáky při trhání potravy, odhryzávání masa z kostí, vykusování blech v srsti právě ve formě kleští. Klešťový skus však vede k tomu, že se skusné plochy řezáků rychleji obrousí. Viditelné změny na špičácích se v tomto případě nepozorují.

Takovéto postavení zubů může vzniknout také při malém prodloužení spodní čelisti, ale i při nesprávném postavení řezáků.

Je-li mezera mezi horními a dolními řezáky širší než 2 mm, jde o podkus. Vzniká při nesprávném postavení podélných os řezáků nebo při zkrácení dolní čelisti. Špičáky dolní čelisti při této formě skusu nepevně přiléhají ke krajákům horní čelisti a vytvářejí mezi nimi mezeru. Špičáky horní čelisti obrušují zadní plochu dolní čelisti. Tato vada se vyjímečně vyskytuje u štěňat a obvykle se do stáří 10 měsíců upraví.

Je-li řada dolních řezáků při sevřených čelistech před řadou horních řezáků, jde bez ohledu na velikost mezery o předkus. Při předkusu jsou špičáky dolní čelisti posunuty dopředu, obyčejně těsně přiléhají ke krajákům horní čelisti. Vytváří se při neodpovídající délce čelisti, nejčastěji při zkrácení lícních kostí lebky a tedy i horní čelisti.