Jmenuji se Uran a narodil jsem se 13.2.2004 v Marefách, v chovatelské stanici Fochris. Matka je Arwen von Paka a otec Lord Millefiori. Měl jsem ještě jednoho brášku a čtyři sestřičky. Jednoho dne si pro mě přijeli moji páníčci. Vzali si mě do auta a odvezli mě pryč. Ani jsem nebrečel, pořád jsem novou paničku lízal a kousal do brady a pak jsem usnul. A tak jsem se ocitl v svém novém domově, kde je ještě jeden pejsek a to Cora - už skoro čtyřletá fenka anglického bullteriéra a taky kočka Kotík. Cora je na mě až moc hodná, nechá se ode mě okusovat a ožužlávat, páníčci říkají, že z ní do Vánoc bude kapr lysý, protože už teď má koutky bez chlupů a místo chlupů samý strup. Kotík už tak hodný není, ale to je tím, že se mě bojí (poznámka paničky Růži - on si za chvilku zvykne, stejně tak to bylo s Corou).

Doma mi začali říkat Rip. Asi mám velký rypák či co. Zas mi to tak nepřijde. Taky si mohli vybrat trošku důstojnější jméno. Panička tvrdí, že na něj budu dobře slyšet. No nevím, nic jinýho mi stejně asi nezbyde.

Jinak je to doma príma. Nejlepší je, když páníci odejdou. Bohužel je to jenom na chvíli, ale přesto stačím okousat Coru (když jsou doma tak mi v tom brání), udělat nějakou loužičku nebo něco provést - i když ta Cora je asi nejlepší, protože přede mnou utíká, různě poskakuje...

... pak jí dojde trpělivost a začne mi žužlat ucho. Na to já začnu ječet jako kdyby mě půlili, to je přeci nejlepší obrana. Ze začátku si páníci mysleli, že mi něco je, ale teď už mi to nežerou. Cora ale jo, takže mě pustí a snaží se schovat před dalším zuřivým útokem. Složím ji na lopatky a koušu kamkoliv mě napadne. Jedna noha, břicho, krk, další noha, dobře se kouše taky ocas, ale to jenom když třeba někam jde a nevšímá si mě. Občas se snažím kousnout i Kotíka, jenže on si to nenechá líbit a tak mi zbývá jenom ta Cora.

Páníci se báli, abych nedělal drahoty se žrádlem, ale to opravdu nedělám. Cpu se jak protržený a kolikrát sedím v kuchyni a všemožně jim dávám najevo, že mám hlad a oni nic!!! Když mě tíží bříško a chci se ještě cpát, klidně si k misce lehnu, z toho mají páníci vždycky velikou radost a chodí se na mě dívat. Cora má jiný jídlo a to mi taky moc voní, jenže od její misky mě honí. Když si mě chviličku nevšímají, tak jdu ke Coře, od misky jí prostě odstrčím a cpu se ještě jejíma granulema. To je vám ale bašta. Jenže páníci se na mě kvůli tomu vždycky zloběj a odkážou mě ke svojí misce.

Po zřádle se jdu vyvenčit, chvíli zlobím Coru a pak jdu spát. Jako na tý poslední fotce. Sice trošku pomrkávám, ale už odpočívám.